greetings from Gzira

Ahoj všichni, jak se máte? Chtěla jsem vám moc poděkovat za komentáře u minulého článku, moc mě to potěšilo! Ale asi vás zklamu - Lidl jsem nenašla. Upřímně, celé hledání nějakého většího supermarketu jsem vzdala. Smířila jsem se s místními minimarkety, kde se dá sehnat skoro všechno za pár korun. Na ceny tu už raději nekoukám a užívám si dovču. 


A co se dělo posledních pár dní? Na rozdíl od minule už nesedím v kavárně sama, ale sdílím své working place s kamarádem z Francie, který se tu právě pilně připravuje na jazykové zkoušky. Obměnilo se i složení mých spolubydlících v host family. Moje první, milované a nejspíš nejlepší kamarádky z Česka a Francie odletěly domů a místo nich se přistěhovaly třináctileté holky z Polska. Stále nemám nic, na co bych si mohla stěžovat. Holky z Polska jsou milé, akorát toho moc anglicky nenamluví. Nevadí, od toho tu mám naší English Language Academy a spoustu nových přátel! 

Podařilo se mi i prolomit ledy s mojí novou mamčou. Ve čtvrtek večer jsme se spolu šly projít k Balluta Bay, kde mi ukázala své oblíbené místo na koupání. Písčitých pláží tu moc není, takže jsem byla opravdu vděčná za to, že jsem po jejím boku mohla prozkoumat další krásy Malty. Ještě nenastala vhodná chvíle na koupání v moři, ale určitě se tam někdy vydám! Myslím to vážně - je tam i free wifi. Haha. 
Po večeřích spolu často probíráme různá témata a sbližujeme se. Sice to není crazy Američanka jako Krista z Chesteru, ale taky má něco do sebe! Už jsem vám říkala, že je to kadeřnice? Ne? Tak vám alespoň přidávám fotku s kusem práce, kterou odvedla. V pátek večer jsme se domluvily a v sobotu ráno jsem už měla ostříhané konečky. A prý to bylo fakt potřeba. Tak tomu nejspíš rozumí.

V sobotu dopoledne jsme vyrazily s (bývalou) spolubydlící Manon do hlavního města Malty. Valletta se nachází asi deset minut cesty autobusem od našeho města Gzira. Prošly jsme spolu několika malebnými uličkami (které opět vypadají na chlup stejně jako kdekoliv jinde), pokochaly jsme se krásnými maltskými balkónky a znamenitým výhledem na moře.
Zavítaly jsme do několika obchodů se suvenýry, nakoupily dárečky pro rodinu, pohledy, nějaký ten oběd a jely jsme zpátky domů.
Celé odpoledne jsem byla utahaná jako kotě, takže jsem zůstala doma u seriálů a počkala, až mi ty tropy dovolí vyjít ven.
Večer přijely holky z Polska, které jsem doprovodila ke škole a šla se projít na večerní promenádu, kde to konečně příjemně zafukovalo. 10 000 kroků splněných!

V neděli jsem se dopoledne vydala na průzkum okolí. A supermarket jsem stejně nenašla. To je mi záhada. Procházela jsem různými uličkami, kochala se panoramaty a došla jsem až k moři, kde jsem si smočila nohy, dopila vodu a vypravila se zase zpět.
Po poledni jsem doplňovala síly a energii na pokoji, protože venku se fakt být nedalo. Po čtvrté jsem s knížkou vyšla na milovanou promenádu, kde jsem si četla a opalovala se. Chytla jsem bronz (čti maličko tmavší béžovou než doposud) - další bod splněn! 

Pondělní škola utekla jako voda. A já se musím i pochlubit tím, že mi to fakt šlo. Procvičovali jsme listening, což je moje parketa. Ve třídě nám kupodivu nikdo nový nepřibyl, takže nás zbylo jen pět.
Odpoledne jsem strávila s notebookem a ledovou kávou v Cinnabonu, kde jsem zpracovávala článek pro BloggersRE, který najdeš tady. Narazil na mě právě kamarád z Francie, který navrhl dnešní společnou working session. 

Dnes je úterý. Francouzka Manon odletěla ve tři ráno a já už si skoro myslela, že jsem tu zbyla sama na sebe. O to větší radost jsem měla, když jsem ráno ve třídě potkala novou spolužačku z Litvy, která se okamžitě proměnila v mojí novou nejlepší kámojdu. Hurá!



Tenhle týden už se fakt chystám na pláž, možná i do Lidlu (Saule říkala něco o tom, že tuší, kde je) a třeba někam na výlet! 

Jak se máte vy?